Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Srdeční ozvy jsou zvuky, které provázejí srdeční činnost, a které lékař může snadno vyšetřit pomocí fonendoskopu či stetoskopu. U zdravého člověka jsou při každém srdečním stahu slyšet dvě tzv. uzavírací srdeční ozvy (označované římskými číslicemi I. a II.), které odpovídají uzavření cípatých chlopní (I.) a poloměsíčitých chlopní (II.). Kromě těchto normálních zvuků může lékař někdy slyšet i abnormální zvuky, například srdeční šelesty.

Srdeční frekvence neboli HR (zkratka pochází z anglického názvu heart rate) je počet srdečních stahů (tedy úderů srdce) za jednotku času, nejčastěji za minutu. U zdravého dospělého člověka je klidová srdeční frekvence přibližně 60–80 tepů za minutu. Sportovci mají klidovou srdeční frekvenci obvykle nižší než běžná populace, neboť jejich srdce je „trénovanější“. Při fyzické zátěži srdce zvyšuje svou frekvenci až na cca 200 úderů za minutu – a dokáže zvýšit i svůj tepový objem, tedy množství krve vypuzené během jednoho úderu. Viz také tepová frekvence, dechová frekvence, srdeční rytmus, tepový objem a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz srdeční frekvence.

Srdeční dutiny je souhrnné označení pro levou síň, levou komoru, pravou síň a pravou komoru.

Převodní systém srdeční (lat. systema conducens cordis) zajišťuje stimulaci a vedení vzruchu v srdci. Aby srdce mohlo vhánět krev do těla, je nutné, aby docházelo ke koordinovaným stahům buněk jednotlivých síní a komor, které se musí v rámci každé z nich současně stáhnout či uvolnit. Viz také atrioventrikulární uzel, sinoatriální uzel, Hisův svazek, Purkyňova vlákna, Tawarova raménka.

Srdeční rytmus je pravidelné střídání systoly (stahu neboli kontrakce srdečního svalu) a diastoly (uvolnění neboli relaxace srdečního svalu). Srdeční rytmus je udáván převodním systémem srdečním. Je-li srdeční rytmus narušen, hovoříme o arytmii. Viz také srdeční frekvence.

Srdeční selhání je stav, kdy srdce není schopno čerpat dostatečné množství krve do ostatních částí těla. Může se jednat o chronické srdeční selhá(vá)ní, při kterém se tento jev vyvíjí dlouhodobě, často s postupným zhoršováním stavu, nebo o akutní srdeční selhání, k němuž dochází náhle (např. vlivem akutního infarktu myokardu nebo plicní embolie). Srdeční selhání může mít nicméně řadu příčin, většinou chronických; nejčastějšími příčinami jsou hypertenze a ischemická choroba srdeční.

Chronické srdeční selhání je srdeční selhání, které trvá již tři měsíce nebo i déle. Zpočátku se může vyvinout bez významných příznaků, přičemž však dochází k pomalému zhoršování srdeční funkce až do okamžiku, kdy se u pacienta náhle objeví akutní srdeční selhání. V takové situaci musí být postižený obvykle urgentně hospitalizován.

Akutní srdeční selhání je život ohrožující stav, který vyžaduje okamžité lékařské vyšetření a léčbu. Obvykle je nutná hospitalizace. Akutní srdeční selhání může být způsobeno nově vzniklým problémem, který však při včasném lékařském zásahu může být úspěšně léčitelný. Viz také akutní, srdeční selhání.

Zánět srdečního svalu neboli myokarditida se často projevuje jen mírnými nebo velmi obecnými příznaky, a proto zůstává po dlouhou dobu bez povšimnutí. V závažných případech však může způsobit vážné problémy a život ohrožující stavy. Myokarditida může mít celou řadu příčin. Léčba se pak odvíjí od zjištěné příčiny onemocnění. Viz také zánět, srdeční svalová tkáň, myokard.

Náhlá srdeční smrt je neočekávaná smrt ze srdeční příčiny, která nastává v krátkém časovém období (většinou do jedné hodiny od vzniku příznaků), přičemž srdeční onemocnění může nebo nemusí být do té doby známo.